Lírael - Garth Nix

23. ledna 2010 v 22:18 | Eledhwen |  Co mě zaujalo
V současné době čtu knihu Lírael od známého australského spisovatele fantasy Garth Nixe. Lírael je pokračování knihy Sabriel, obě patří do Nixovi trilogie Staré království.

Lirael je mi docela podobná, protože:
a) v případě silného vyčlenění ze společenství bych se také uchýlila k sebevraždě, ale také bych to pak nedokázala
b) stvořila bych si také přítele - psa, kdybych měla možnosti jako Lirael
c) v případě probuzení nestvůry bych se také velice bála, ale také bych pravděpodobně jako Lirael našla všem o této nestvůře a zneškodnila jí, aby nenapadla zbytek společenstva
d) také bych řekla, že je mi více let, jen abych neměla problémy s případnými nápadníky

Děj: Matka ji opustila, o otci netuší vůbec nic. Žije s rozvětveným clayrským společenstvím v obrovském komplexu jejich ledovce, nikdy se ale necítila jako jedna z nich. Touží po Zraku - vrozené schopnosti všech Clayr zřít budoucnost, touží stát se tím, čím není - pravou dcerou Clayrů. Přesto se osud Starého království ocitá v jejích rukou. Byla předurčena, aby se ujala nebezpečného úkolu - musí odvrátit sílící moc skrytého zla, jež se znovu chystá převzít vládu nad královstvím. Potkává prince Sametha, příslušníka abhorsenského královského rodu, který se rovněž vzpírá odkazu předků, a jejich cesty se spojují…

Volí si stezku chodec, nebo stezka chodce?

Úryvky, které mně pobavili nebo se mi zalíbily 8)

"Spíš se zeptej, proč odplouváme," opravila ji Lirael a prohmatala si kapsu u vesty, aby si ověřila, zda se při Fenčině příchodu nedostalo ven i Temné zrcadlo. Kupodivu kapsa nebyla ani roztažená.
"Záleží na tom?" zeptala se Fenka. "Jsou tu nové vůně, nové zvuky, nová místa, která se dají očůrávat... s vaším dovolením, paní kapitánko."
"Fenko! Přestaň šaškovat," přikázala Lirael. Fenka jí částečně poslechla a posadila se jí k nohám, ale nepřestávala vrtět ocasem a každou chvilku rafla po něčem ve vzduchu.
"Nevyrážíme na žádnou z našich obvyklých výprav, jak tomu bylo v Ledovci," vysvětlovala Lirael. "Musím najít jednoho mladíka..."
"Výborně!" přerušila ji Fenka a vyskočila, aby ji pořádně olízla. "Je načase, abys měla mladé."

-------------------------------------------

"Nehima," četla Lirael. "Co to znamená?"
"Je to jméno," odpověděla Fenka lakonicky. Když si všimla Liraelina výrazu, naklonila hlavu na stranu a pokračovala: "Dalo by se říct, že to znamená "pomněnka". Ironií je, že Nehima je dávno zapomenutá. Ale myslím, že meč je pořád lepší než kus kamene. Rozhodně jde o cennost, která se v rodu předává z generace na generaci," dodala Fenka. "Překvapuje mě, že ti byla svěřena."

-------------------------------------------

"Nevím," odpověděl Prubíř, při předcházejících návštěvách se se Samovým kamarádem nesetkal. "Když jsme přišli, nebyl tady. Pane doktore! Ležel na této posteli Nicholas Sayre?"
Lékař k nim přispěchal. Poněvadž armáda trvala na utajení, nevěděl, kdo je ten neznámý, ale zjevně významný návštěvník, ani kdo je jeho pacient. Teď si přál, aby nezaslechl příjmení druhého pacienta, protože jméno Sayre mu nebylo neznámé. Ale vrchní ministr neměl syna tohoto věku, takže mladík mohl být pouze jeho synovec nebo někdo takový a to ho poněkud uklidnilo.
"Pacient Nicholas X," řekl s dúrazem na "X", "byl už včera předán důvěrníkovi jeho rodičů. Utrpěl pouze menší šok a několik oděrek."
"Zanechal nějaký vzkaz?" zeptal se Sam, překvapený, že by se s ním jeho kamarád nepokusil navázat kontakt.
"Myslím, že ne..." spustil lékař, když tu se protlačila masou modrých, khaki a šedých uniforem na chodbě sestra a přerušila ho. Byla mladá a velice hezká a pod naškrobeným čepcem se jí draly ven nápadně zrzavé vlasy.
"Nechal tu dopis, Vaše Veličenstvo," řekla s typickým severským přízvukem. Zjevně pocházela z Bainu a k lékařově velké nelibosti věděla přesně, kdo je Sam i Prubíř. Lékař s odfrknutím převzal dopis z její napřažené ruky a podal jej Samovi.

------------------------------------------

"Ano, pane," opáčil Sama a do slov vložil tolik sarkasmu, kolik se jej do nich vešlo. Na Macka to nijak nezapůsobilo, zdálo se, že už doopravdy spí.
"Nikdy jsem nevěděl, proč táta říká, že si vykračuješ jako páv," dodal Sam a natáhl přes sebe nohu, aby si prohlédl obvazy. Nedodal, že když mu bylo sedm let a začal chodit na školu v Ancelstierre, ukázal na ilustraci z Kocoura v botách a nahlas zopakoval něco, co jeho otec kdysi řekl Sabriel: "Ten tvůj zasraný kocour si vykračuje jako páv."
Tehdy mu také poprvé nasadili oslovskou čepici a postavili ho do kouta. Slovo "zasraný" nepatřilo na Thornské přípravné škole mezi slova, která by se slušela pro mladé pány.
Macek neodpověděl. Sam na něho vyplázl jazyk, potom s přískoky na zdravé noze přitáhl do ohně nahnilý pařez.

-----------------------------------------

"Neuvědomil jsem si, že jsem tak nudný," řekl s utrápeným úsměvem. Nabyl zvyklý, že by ho hezké dívky takto ignorovaly. Najednou si uvědomil, že Lirael hezká je, a možná dokonce krásná. Toho si předtím nevšiml.
Lirael sebou trhla, zamrkala a řekla: "Promiňte. Nejsem zvyklá... Lidé se mnou doma moc nemluví."
"Víte, vypadala byste o moc líp bez toho šátku," řekl Sam. Byla skutečně přitažlivá, ačkoli něco v její tváři ho znepokojovalo. Kde už jí viděl? Možná vypadala jako jedna z dívek, které mu vnucovala Ellimere doma v Belisaere. "Víte, někoho mi připomínáte. Není náhodou možné, abych se setkal s některou z vaších sester? Nevzpomínám si však, že bych někdy viděl tmavovlasou Clayru.
"Já žádné sestry nemám," odpověděla Lirael rozpačitě. "Jenom sestřenice. Spousty a spousty sestřenic. A tetu."
"Mohla byste si v Domě obléct některé z šatů mé sestry. Aspoň byste měla možnost sundat si tu vestu," pokračoval Sam. "Vadilo by vám, kdybych se vás zeptal, jak jste stará, Lirael?"
Lírael se na něho podívala, protože ji jeho otázka poněkud zmátla, a pak uviděla, jak se mu zablesklo v očích. Tento výraz už znala z dolní jídelny. Odvrátila se, přitáhla si šátek a snažila se něco říci. Kdyby tak mohl Sam zůstat jako Fenka, pomyslela si. Příjemný kamarád, bez komplikací milostné povahy. Musí přece existovat něco, jak by ho odradila, když vyloučí to, že by se pozvracela nebo se mu jinak naprosto znechutila.
"Je mi třicet pět," řekla nakonec.
"Třicet pět!" zvolal Sam. "Peomiňte, prosím. Nevypadáte... zdáte se mnohem mladší..."
"Mastičky," ozvala se Fenka a koutek tlamy stáhla do šibalského úsměvu, který viděla jen Lirael. "Krémy. Oleje ze severu. Kouzla zdání. Moje paní tvrdě pracuje na tom, aby si uchovala mládí, princi."
"Ach tak," řekl Sam a opřel se o hrazení na zádi. Pokradmu vrhl na Lirael ještě jeden pohled ve snaze spatřit vrásky, kterých si předtím nevšiml. Ale opravdu nevypadala ani o den starší než Ellimere. A určitě se nechovala jako mnohem starší žena. Nebyla vůbec tak sebejistá nebo otevřená. Možná proto, že pracovala jako knihovnice, napadlo Sama, když se pokoušel rozpoznat pod pytlovitou vestou nejspíš velice vnadnou postavu.
"Přestaň s těmi řečmi, Fenko!" poručila Lirael a otočila hlavu, aby sama před Samethem skryla úsměv.

-------------------------------------------

"Dobrá, dobrá, paní," zavrčela Fenka. "Budu na hlídce."
Zvíře se natáhlo a zívlo, potom vyskočilo na příď a s dokořán otevřenou tlamou a vyplazeným jazykem se posadila do cesty vodním sprškám. Lirael přemýšlela, jak může zůstat sedět vzpřímeně a nehnutě, i když ji zaplavil nepříjemný pocit, že Fence nejspíš ze zadku narostly přísavky.
"Ta se zbláznila. Naprosto zbláznila," sykl Macek, zatímco se díval, jak se Fenka nechává zalévat vodou. Uvelebil se na svém místě u stěžně a začal se opět lízat. "Ale vždyť šílená byla vlastně vždycky."
"Já to slyšela!" štěkla Fenka, aniž se otočila.
"No ovšem," opáčil Macek, povzdechl si a jal se olizovat obojek. Podíval se na Lirael, v zelených očích se mu uličnicky zablesklo a dodal: "Nebyla bys třeba tak laskavá a nesundala mi ten obojek, abych se mohl pořádně osušit?"
Lirael zavrtěla hlavou.
"No, když to nechtěl udělat tady náš vesnický blázen, nemůžu věřit, že bys to udělala ty," zamručel Macek a trhl hlavou směrem k Samethovi. "Proč jsem se už tehdy dobrovolně nepřihlásil? Potom bych se nebyl nucen pořád učastnit těchto barbarských plaveb."
"K čemu ses dobrovolně nepřihlásil?" zeptala se Lirael zvědavě. Ale kocour se jen pousmál. Úsměvem, v němž je až příliš patrná masožravá šelma, pomyslely si Lirael. Potom trhl hlavou, Ranna zacinkala a on usnul, natažený jak široký tak dlouhý v poledním slunci.

P. S. Snad jsem vás dostatečně navnadila na přečtení kniha, tak čtení zdar! :)

Obrázek jse našla na Googlu a je podlě mě opravdu dokonalý ;)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lorane-pearl lorane-pearl | E-mail | Web | 24. ledna 2010 v 13:09 | Reagovat

To si musim přečíst! Vypadá to dost zajímavě!!!A ten obrázek je prostě úžasný- ty oči jsou tak opravdové.... :-)  :-)

2 Caddy Caddy | Web | 24. ledna 2010 v 16:27 | Reagovat

Taky bych si to měla někde sehnat :-) A obrázek je skvělý!!! Taky bych chtěla umět kreslit... :-)

Jinak určitě se s tebou spřátelím, moc ráda :-)
A co chceš na diplom? Mě (pokud děláš diplomy) můžeš dát třeba cokoliv na téma fantasy, nechám to na tobě :-) A pokud diplomy neděláš, nevadí :-)

3 Caddy Caddy | Web | 26. ledna 2010 v 19:46 | Reagovat

Moc díky za komentář, jsi hrozně milá :-) A jsem ráda, že máme stejný názor... Smrt je hodně těžké téma, ale věřím, že to není konec, ale začátek něčeho nového... Nemyslím druhý život, to ne... Ale já nevím, jak to vyjádřit...

Dobře, udělám ti tedy diplom co nejdřív :-)

4 Caddy Caddy | Web | 26. ledna 2010 v 20:04 | Reagovat

Už máš u mě diplom :-)

5 Clarett Clarett | Web | 27. ledna 2010 v 19:29 | Reagovat

Týjo, ta knížka vypadá perfektně :o) Určitě si to přečtu:)

6 Eledhwen Eledhwen | E-mail | Web | 4. února 2010 v 12:28 | Reagovat

Dočetla jsem už 3. díl s názvem Abhorsenka, podle mě byl nejlepší, dosti smutný, ale konec skončil dobře! Nezbedná fenka je vlastně jedna ze Sedmi - Kibet a při záchraně Lírael zemře, Macek se jmenuje Yrael a je Osmý Jasně Zářící, který se přidá na stranu Výsady proti Ničiteli neboli Orannisovi. Přidávám konec knihy, který je opravdu dojemný a krásný, mít tak takovou úžasnou kamarádku jako Nezbednou fenku neboli Kibet.

7 Eledhwen Eledhwen | E-mail | Web | 4. února 2010 v 12:41 | Reagovat

Úryvek (úplný konec, ikdyž dost věcí zůstalo nedokončených): Vedle nohou se mu znenadání objevil bílý kocour. "To jsem si mohl myslet," odfrkl si znechuceně, potom se kolem Nicka podíval na něco, co zůstávalo skryto jiným očím, a než odběhl směrem na sever, mrknul. Kocoura o chvilku později následovaly znavené kroky šesti lidí podpírajících sedmého. Nickovi se podařilo vstát a zamávat a během tohoto kratičkého pohybu a reakce na něj měl čas zamyslet se, co pro něho chystá budoucnost, a pomyslet si, že bude mnohem zářnější než minulost.
Nezbedná Fenka seděla několik minut s hlavou nakloněnou na stranu. Moudrýma starýma očima viděla mnohem víc než řeku, bystrýma ušima slyšela mnohem víc než zurčení proudu. Za chvilku se jí z hloubi hrudi ozvalo slabé, mimořádně spokojené zamručení. Vstala, protáhla si nohy, aby jí tělo nespočívalo ve vodě, a otřepala se. Potom odešla po klikaté stezce na hranici mezi Životem a Smrtí a ocasem vrtěla tak prudce, že jeho koncem za sebou pěnila vodu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama